VÍTĚZNÁ PRÁCE V II. KTG: LOUPEŽ NA SLAVKOVSKÉM ZÁMKU

Zámek Slavkov-Austerlitz uspořádal v roce 2016 literární soutěž pro žáky 1. a 2. stupně ZŠ na téma „Tajemství slavkovského zámku“. Soutěže se zúčastnilo přes 130 literárních prací! Odborná porota neměla při volbě vítězů v I. a II. kategorii lehký úkol – velká většina prací byla opravdu zdařilá.

Vítězkou I. kategorie (žáci 1. stupně ZŠ) se stala Zuzana Zelenková ze ZŠ Horáckého náměstí Brno.

Vítězem II. kategorie (žáci 2. stupně ZŠ) se stal Petr Bartoš ze ZŠ Zábřeh.

„Slavkovské“ barvy na 4. místě v II. kategorii právem obsadila dvojice Tereza Holoubková a Milan Kučera ze ZŠ Tyršova, Slavkov u Brna.

Vítězná práce v II. ktg: Loupež na Slavkovském zámku

Autor: Petr Bartoš

Píše se rok 1805. Je 16 let po Velké francouzské revoluci a celá Evropa je neklidná. Hlavně Francie, která vkročila do neznáma. Do jejího čela se totiž postavil mladý a energický panovník, který lidem slíbil, že ze země vyžene bídu, hlad a nastolí klid a mír společně se sousedními zeměmi a to stůj co stůj. Tím panovníkem nebyl nikdo jiný než Napoleon Bonaparte.

Tento nový panovník Francie, se za krátký čas, dokázal stát z obyčejného vojáka francouzským císařem, do kterého všichni vkládali naději na lepší život. A jak to chtěl splnit? To je otázka, na kterou umí odpovědět jen Napoleon. Nedávno totiž, zemřel Napoleonův pradědeček, který mu odkázal šavli, která nebyla jen tak ledajaká, protože měla čarovnou moc. Pradědeček Napoleonovi prozradil tajemství, že pokud s touto šavlí bude v bitvě velet pluku, jistojistě dobude vytouženého vítězství. Napoleon tomu moc nevěřil, ale po několika vítězných bitvách, kdy nepřítel měl třebas i dvojnásobnou převahu, dal pradědečkovi za pravdu. Od té doby na svou kouzelnou šavli nedal dopustit a měl ji vždy při sobě. Stala se jeho talismanem, ať šel do jakékoli bitvy. Napoleona se někteří králové dokonce tak obávali, že se s ním nechtěli ani pustit do křížku a raději se rovnou vzdali. Bez boje mu přenechali své království. O kouzelné moci panovníkovy šavle však nikdo nevěděl. Napoleon si svého vzácného daru velmi považoval, a proto jej opečovával a úzkostlivě střežil. Jednou se však stalo, když se ještě Napoleon připravoval na další bitvu, že po dobrém vínku mu sladký mok stoupl více do hlavy a on vyzpíval o kouzelné moci své šavle radostné árie, které se rozléhaly komnatou a nešlo je přeslechnout.

Říká se, že i stěny mají své uši. A co čert nechtěl, zrovna kolem procházel generál Děloslav, který rád naslouchá za dveřmi a uslyšel o kouzelné moci ukryté v té šavli. Náhle se jej zmocnila zlá myšlenka. Rozhodl se ukrást šavli a s její pomocí se chtěl snadno zmocnit trůnu. Když Napoleon dobyl jeden moravský hrad, jeho vojáci v něm ukořistili vzácný diamant nevyčíslitelné ceny. Napoleon diamant uschoval v truhlici. Byla tma a zima, a proto se rozhodl přenocovat i s vojskem na Slavkovském zámku, nedaleko města Brna. Ve své komnatě měl velice útulno, pro jeho hostitele Ruprechta ze Slavkova to byla veliká čest. Vojsko se spokojilo se zámeckou zahradou.

Na tuhle chvíli však čekal lstivý generál Děloslav. K večeru někdo zaklepal na dveře Napoleonovy komnaty. Napoleon otevřel a nestačil se divit. Před ním stojí půvabná hraběnka z Frankrajku, která mu líbezným hlasem sdělila, že shání svoji ztracenou sponu do vlasů, kterou ztratila, když byla nedávno ubytována právě v tomto pokoji. Požádala Napoleona o svolení, aby se mohla do jeho komnaty podívat, zda není právě tu. Napoleon hraběnce dovolil podívat se po pokoji. Hraběnka předstírala pátrání po šperku, ale přitom jí oči šilhaly jen po kouzelné šavli a vzácném diamantu ukrytém v truhlici. Když nic nenašla s politováním se odporoučela. Hraběnka byla právě tím generálovým „esem v rukávu“, které nasadil na tuto akci – cílem bylo ukrást šavli i diamant. Měla bohatou zkušenost s krádežemi šperků a drahokamů.

Druhého dne po probuzení se Napoleon nestačil divit. Truhla s diamantem i kouzelná šavle byly pryč. Zbledl jako stěna, div neomdlel hrůzou. Okamžitě svolal své nejbližší sloužící a požádal je, aby poslali pro detektiva. Tím detektivem byl věhlasný Emil Mlha ze Šternberka. Byl proslulý především tím, že dokázal za tři dny a tři noci vypátrat turban perského paši. Když detektiv dorazil, Napoleon mu vše dopodrobna pověděl a požádal ho, aby si s vyšetřováním pospíšil, jinak se Francii bez vítězných bitev zle povede.

Detektiv Mlha ho upokojil a druhý den rozjel pátrání na plné obrátky. Nejprve vyslechl Napoleona i všechno jeho služebnictvo, a také vojáky i s generálem a naposledy hraběnku s hostitelem Ruprechtem. Všech se tázal, zda si nevšimli něčeho podezřelého a přitom si pečlivě všímal jejich gest a odpovědí, které si zapisoval do notýsku. Jeho detektivní nos mu něco zvláštního napovídal při odpovědi milé hraběnky, která dětinsky oplakávala svoji ztracenou sponu, kterou jakoby nic sháněla ještě ten večer před loupeží v panovníkově pokoji.

Rozhodl se neprodleně ohledat místo činu, které bylo samozřejmě předem zajištěno tak, aby se do něj nikdo nedostal, kdo by chtěl zmařit vyšetřování. V Napoleonově pokoji sejmul otisky z truhlice, ve které byli šavle a diamant uloženy. Po důkladném ohledání lupou zjistil, že v zámku zůstala zalomená malá část ostrého předmětu, kterým byla truhlice odemčena. Pouhým okem nebylo patrné, jaký předmět truhlici otevřel, proto nález detektiv zaslal po spěšném poslu ke svému asistentovi, který byl vybaven lepší technikou, aby zjistil, o jaký nález se jedná. Netrvalo dlouho a posel se vrátil s překvapující odpovědí. Část nalezená v zámku patří ozdobnému předmětu bez bližšího určení. Detektiv Mlha začne tušit, odkud vítr vane. Požádal všechny přítomné, aby se dostavili do komnaty Napoleona. Dostavila se také hraběnka z Frankrajku, kterou detektiv Mlha přede všemi požádal o předložení stříbrné spony, kterou měla právě ve vlasech. S vynuceným úsměvem ji hraběnka předložila a detektiv sdělil všem přítomným svůj závěr z vyšetřování. Část nalezeného předmětu, kterým byl zámek truhlice otevřen byl původně součástí hraběnčiny spony do vlasů, kde vylomená část před očima všech bez pochyby zapadla. Tím byla pachatelka usvědčena, ale tím to ještě neskončilo, protože dotyčná dáma v návalu hněvu ukázala prstem také na svého spolupachatele, kterým byl samotný generál Děloslav, u kterého se ukradené věci později našli.

Napoleon měl nevýslovnou radost z nalezených předmětů. Díky nim se mu opět vrátila bojovná nálada a bez okolků vyzval na čestný souboj samotného generála, nad kterým i bez kouzelné šavle vyhrál. A hraběnka? Ta byla za trest odsouzena k doživotnímu vykonávání veřejně prospěšných prací. Detektiv Mlha dostal za odměnu od Napoleona vypátraný diamant a nabídku, stát se prvním císařským detektivem.

Napoleon měl však jiné starosti. Už se totiž nemohl dočkat bitvy u Slavkova, ve které všem dokázal, že i bez kouzel si umí poradit.

ZS-A