Osoby v nepříznivé životní situaci
Co je nepříznivá sociální situace?
Zákon o sociálních službách definuje nepříznivou sociální situaci jako oslabení nebo ztrátu schopnosti z důvodu věku, nepříznivého zdravotního stavu, pro krizovou sociální situaci, životní návyky a způsob života vedoucí ke konfliktu se společností, sociálně znevýhodňující prostředí, ohrožení práv a zájmů trestnou činností jiné fyzické osoby nebo z jiných závažných důvodů řešit vzniklou situaci tak, aby toto řešení podporovalo sociální začlenění a ochranu před sociálním vyloučením. Nepříznivá sociální situace může vzniknout v důsledku ztráty zaměstnání, nízkého příjmu, ztráty bydlení, závislostí např. na návykových látkách, zdravotního postižení, nemoci apod.
Pomoc klientům
Poskytovaná pomoc musí vycházet z individuálně určených potřeb osob, musí působit na osoby aktivně, podporovat rozvoj jejich samostatnosti, motivovat je k takovým činnostem, které nevedou k dlouhodobému setrvávání nebo prohlubování nepříznivé sociální situace, a posilovat jejich sociální začleňování. Označení nepříznivá sociální situace zahrnuje různé životní situace, které způsobily sociální vyloučení osoby nebo je osoba tímto vyloučením ohrožena a nemůže nebo má oslabenou schopnost tuto situaci sama nějakým způsobem řešit.
Jakým způsobem můžete zahájit řešení této životní situace
Osobní návštěva sociálního pracovníka, popřípadě písemný či telefonický kontakt
Postup při výkonu sociální práce na obecním úřadu
Sociální pracovník zjišťuje informace o celkové životní situaci klienta v rámci zjištění nepříznivé sociální situaci osoby a dalších souvisejících informací. Vyústěním komunikace je definování cíle/cílů klienta, přičemž cíle by měl formulovat především klient. Na základě této fáze dochází k dohodě o spolupráci sociálního pracovníka s klientem nebo sociální pracovník může vyhodnotit, že není kompetentní k řešení nepříznivé sociální situace klienta. V takovém případě klientovi poskytne sociální pracovník sociální poradenství a nabídne mu podporu/pomoc doporučením kompetentní osoby (např. sociálního pracovníka sociální služby), případně zprostředkováním kontaktu.
Kteří jsou další účastníci (dotčení) řešení životní situace
Na řešení sociální situace se mohou podílet také rodinní příslušníci, úřady, poskytovatelé sociálních služeb a další osoby či instituce.