Restaurátor: stále mě udivuje krása slavkovských soch, ale i návštěvníci, kteří na ně dokážou vylézt a fotit si selfie

V zámeckém parku se i letos pokračovalo s obnovou vzácných tři sta let starých barokních soch. Novou tvář získaly například obě najády na spodním horizontu francouzské části parku. Na náročné restaurování se již třetím rokem podílí čtyřčlenný tým pod vedením Josefa Červinky. Díky nim se daří dílo, jemuž hrozila zkáza, zachránit. Práce by neměly utichnout ani v příštím roce, kdy by měly přijít na řadu například okrasné vázy a sousoší. „Neustále mě překvapuje krása soch a jejich sochařská rafinovanost. Tento můj obdiv se však mění v údiv ve chvíli, kdy jsem svědkem scén, při nichž někteří majitelé parku nemají problém nechat vykonat potřebu svého pejska na soklu sochy, opřít si o ni kolo nebo na ni vylézt kvůli zajímavé selfie,“ říká v rozhovoru restaurátor Josef Červinka.

Z fondu na obnovu městské památkové zóny ministerstva kultury se nebudou renovovat pouze sochy v parku. Opraví se také oltář v kapli u hřbitova, na ulici Špitálské, kterou vlastní Římskokatolická církev.

V zámeckém parku pracujete již třetí sezónu. Za tu dobu jste již zrestaurovali 29 soch, tedy téměř polovinu z „galerie“ rozmístěné v parku. Jak moc zabraly přípravy a pak samotná realizace?

Práce zahajujeme čištěním povrchu soch od nečistot a biologických povlaků. Již v průběhu čištění postupně zpevňujeme zvětralý kámen. Po té se pokoušíme snížit obsah vodorozpustných solí v sochách, který je zde poměrně vysoký. Dále následuje doplňování chybějících částí soch a jejich závěrečná povrchová úprava. Přípravné práce spočívající v dohledávání předloh pro rekonstrukce chybějících částí soch, přípravy materiálů, shánění surovin, testování navržených technologií jsou podobně časově náročné jako samotná realizace. To vše zvládáme v základním týmu čtyř restaurátorů. Počet kolegů spolupracujících na této akci však překračuje desítku.

[lsvr_gallery_cpt gallery=“23982″ items_per_row=“4″ masonry=“yes“ click_action=“lightbox“]

Co pro vás zakázka na obnově soch ve slavkovském parku znamená a jak moc se liší od těch, které jste dosud dělali?

Vedle Jižní Moravy pracuji například v Žamberku, Poličce, Poděbradech, Praze nebo v Liberci.  Každé restaurování je individuální záležitostí a liší se navzájem technikou vzniku uměleckého díla, jeho materiálem, místními přírodními i společenskými podmínkami, a proto je těžké jednotlivé akce srovnávat. Restaurování souboru soch slavkovského zámeckého parku se liší rozsahem prací, ze kterého vyplývá velká časová náročnost a to nám umožňuje sochy dlouhodobě pozorovat v různých ročních obdobích, povětrnostních podmínkách a to nejen při restaurování, ale i před ním po něm. To považuji za velmi zajímavé a poučné.

Co vás překvapilo při samotné realizaci?

Neustále mě překvapuje krása soch a jejich sochařská rafinovanost. K těm nemilým překvapením patří chování některých návštěvníků parku, kteří nemají problém nechat vykonat potřebu svého pejska na soklu sochy, kterou právě opravujete, opřít si o sochu kolo nebo na ni vylézt aby se mohli vyfotit.

Které sochy vám daly nejvíc „zabrat“? S jakými problémy jste se potýkali?

O problémy není u slavkovských soch nouze. Při doplňování chybějících částí soch nás letos trápily sochy najád, které byly s největší pravděpodobností původně umístěny vysoko na architektuře a byly určeny především pro podhled, ale v současné době jsou  nejblíže přístupné zezadu a to v úrovni očí diváka. Je tedy poměrně náročné dát doplňkům například rukou správnou proporci, aby vypadaly ze všech pohledů přijatelně. Dalším komplikovaným problémem je velmi vysoká koncentrace vodorozpustných solí v kameni celého souboru soch. Ty jsou nepříjemné jednak z estetického hlediska, neboť na povrchu tvoří vlhké tmavé skvrny a hlavně svou opakovanou krystalizací degradují hmotu kamene a  ten se začne časem rozpadat. Bohužel běžné postupy používané v restaurování jsou v tomto případě málo účinné. Hledáme spolu s odborníky z Akademie věd a vysokými školami řešení, ale zdá se, že jej nenalezneme, tak rychle jak bychom si přáli. Co se týče počasí, tak jsme na tom jako většina lidí, kteří pracují venku a musím práce plánovat a přizpůsobovat povětrnosti,  abychom splnili technologické podmínky používaných materiálů. Letošní deště, na které jsme si v posledních letech odvykli, nám prodloužily pracovní sezonu v parku až do zimy.

Používali jste při restaurování i technologické novinky, nebo šlo spíše o „starou tradiční ruční práci“?

Při restaurování se držíme osvědčených technik, které máme k dispozici. Každý rok se snažíme na základě  zkušeností z předchozích etap vylepšovat použité materiály. Rád bych na slavkovských sochách pro dočišťování sádrovcových krust použil laser, což je ale bohužel mimo finanční možnosti této akce.

Jaké materiály jste při modelování nových prvků používali – jednalo se také o původní mušlový vápenec? Jak složité bylo tento materiál najít a získat?

Do jisté míry ano. Chybějící partie soch doplňujeme umělým kamenem, který je tvořen různými drtěmi několika typů vápenců včetně mušlového. Hledání vhodných materiálů bylo poměrně složité, ale to jsme museli vyřešit již v první etapě restaurátorských prací a nyní pouze precizujeme tehdejší recepturu. Některé materiály kupujeme v Něměcku, Itálii nebo Rakousku a ty nebyly letos tak snadno dostupné jako dříve, ale naštěstí jsme se zvládli zásobit včas.

Vaše práce dozoroval i letos zesnulý profesor Miloš Stehlík. Muž, který se podílel na jejich obnově při posledních opravách v sedmdesátých letech. Jak vám tato spolupráce vyhovovala, co nového jste díky tomu objevili?

Spolupráce to byla výborná. Pan profesor nejen, že se podílel na podobě dnešní adjustace soch v parku v sedmdesátých letech minulého století, ale byl i znalcem obou autorů sochařské výzdoby zámeckého parku. Díky tomu jsme se pod jeho vedením odvážili do některých náročnějších rekonstrukcí chybějících částí soch. Často na něj s kolegy při práci vzpomínáme.

Při procházce parku si můžeme všimnout, že některé sochy začaly „zelenat“. Čím je to způsobené? Jak moc to může sochy poškodit a jak se toho vyvarovat?

Mušlový vápenec, ze kterého jsou sochy zhotoveny je velmi dobrou půdou pro osidlování biologickými povlaky, lišejníků, řas, plísní a mechů. Navzdory chemickému ošetření soch probíhá jejich opětovné bionapadení opravdu velmi rychle. V letošním roce tomu určitě pomohlo i větší množství srážek. Nynější míra biologického osídlení povrchu soch má spíš estetický dopad, ale samozřejmě při vyšší míře se může podílet na degradaci kamene. V průběhu restaurování testujeme různé možnosti, jak v budoucnu sochy ošetřovat, aby byla prodloužena jejich životnost. Mezi jedno z opatření je i výběr vhodného přípravku pro eliminaci biologického napadení.

Již nyní komise pro památkovou péči doporučila pokračovat v restaurování soch i v příštím roce. Jaké sochy se dočkají oprav a co na nich bude potřeba udělat?

Příští etapa by se neměla nějak výrazně odlišovat od těch předchozích. V jejím rámci bude dokončeno restaurování soch a bude se pokračovat v restaurování dekorativních váz. Já bych si osobně přál aby se ještě upravila prezentace sousoší Nejsvětější Trojice ze zaniklého slavkovského trojičního sloupu a sochy určené pro podhled nebyly umístěny v trávě, ale na nějaké citlivé soudobé architektuře sloupu ve výšce pro kterou byly vytvořeny. Tento projekt jsme připravovali s již zmíněným panem profesorem Stehlíkem, který byl jeho velkým zastáncem.

[lsvr_alert_message type=“info“ closable=“no“]

Soubor barokních soch je dílem Giovanni Giulianiho a Ignáce Lengelachera. Giuliani je autorem soch například v klášteře Heiligenkreutz, v Liechtensteinském zahradním paláci Rossau nebo v Leebově zahradě ve Vídni. Lengelacher se zase podílel například na sochařské výzdobě Mikulova. Kompletní soubor čítá 64 kamenných děl, které u obou umělců zadal Dominik Ondřej Kounic pro zámeckou oranžerii kolem roku 1700. 48 z nich je nyní trvale vystaveno v zámeckém parku, zbytek zdobí interiéry zámku nebo jsou uloženy v depozitáři. 29 z nich se v posledních třech letech dočkalo restaurátorské péče.

[/lsvr_alert_message]