Profesor Táborský: ve Slavkově se cítím velmi dobře. Město se rozumně rozvíjí a není agresivní
Slavkováci o sobě často a rádi říkají, že jsou srdcaři. To ale netuší, že největší „srdcař“ žijící v jejich městě je lékař pocházející ze šumavské Sušice.
Pravda, profesor Miloš Táborský, místopředseda České kardiologické společnosti a přednosta kardiologické kliniky Fakultní nemocnice v Olomouci, tráví většinu času mezi svými pacienty a studenty v perimetru velkém od Vídně po Prahu. Nejlépe se ale cítí ve svém krásném domě na slavkovské „Vyhlídce“. Venčí psa ve slavkovských alejích i zahrádkářské kolonii a také – plánuje stavbu moderní kardiologické ambulance, kde chce místním i přespolním obyvatelům nabízet tu nejlepší možnou a dostupnou péči o srdce. „Od počátku na mě Slavkov působil velmi dobře a vnímal jsem jeho výrazný potenciál rozvoje. A to se mi v posledních letech opravdu potvrdilo,“ hodnotí profesor Táborský.
Z pražské nemocnice Na Homolce jste zamířil rozvíjet jednu z nejmodernějších klinik zaměřených na poruchy srdce v Olomouci. Vaše pracovní cesty vedou i do Vídně. Proč jste se rozhodl usadit ve Slavkově?
Když jsem se stal přednostou kardiologické kliniky v Olomouci, tak jsem v tomto městě i bydlel. Vracel jsem se do krásného bytu v centru, ve velmi dobré rezidenci, ale přesto jsem nebyl spokojený. Zjistil, jsem, že Olomouc je sice krásná, historická… ale centrum je odlidštěné, jsou tam pouze instituce, ale ne běžný život. Za hezkými fasádami to vůbec nežije a je to tam mrtvé. Pak jsem ještě zkusil bydlet v krásném prostředí v Moravanech u Brna, ale ani tam jsem nenašel to, co jsem hledal.
Pocházím ze Sušice a Horažďovic, malých měst, které jsou bránou Šumavy. A tak mi je Slavkov v mnoha ohledech připomíná. Umím i díky tomu docenit klady života v menším městě. Navíc Slavkov má úžasnou dostupnost pro mé působení. Pendluji mezi Olomoucí, Brnem a Vídní. Z pracovního hlediska proto je pro mě bylo naprosto rozhodující najít místo, které je na spojnici těchto měst.
Ve městě žijete již téměř deset let. Splnilo vaše očekávání?
Od počátku na mě Slavkov působil velmi dobře a vnímal jsem jeho výrazný potenciál rozvoje. A to se mi v posledních letech opravdu potvrdilo. Rozvoj města vnímám velmi pozitivně – líbí se mi rozumně limitovaný progres. Necítím zde takovou agresivitu jako v jiných městech, kde vznikají tisíce domů bez potřebné infrastruktury. Velmi fandím projektu výstavby nové školy. Město má šanci na to, aby zde vznikla moderní, digitální škola nejen pro místní žáky, ale i ty z okolí.
Máte vůbec při svém časovém vytížení prostor vnímat život ve Slavkově?
Máte pravdu, že v tuto chvíli se zdejšího života nemůžu účastnit tolik, kolik bych chtěl. Ale jednoho dne – s ohledem na můj věk i čas odejít z funkce přednosty kliniky – zde chci vybudovat moderní ambulanci, která bude sloužit obyvatelům zdejším i ze širokého okolí. Tuto vizi bych chtěl uskutečnit tak za deset let. Samozřejmě jsem si ale vědomý, že i tento plán bude mít mnoho úskalí a možných rizik jako je například jednání s pojišťovnami.
Městu jste nedávno věnoval bustu T. G. Masaryka. Jaká je vaše představa o jejím umístění?
Vývoj sochařství mě velmi zajímá a je to jedna z radostí, kterou mám. Proto jsem také s díky přijal nabídku od jednoho z mých pacientů, který měl přístup k odlití busty od významného sochaře Otto Gutfreunda. Myslím, že právě tato socha vystihuje rysy našeho prvního prezidenta. Především jeho kultivovanost a vážnost. Volba věnovat následně bustu městu byla jasná, protože v centru již jednou jeho socha byla a Masaryk si zaslouží se sem opět vrátit. Dokonce si myslím, že by měl stát na původním místě, tedy poblíž lípy na Palackého náměstí. Jako symbolické vnímám také směřování busty – zády k zámku, čelem k radnici. Jakoby první československý prezident zanechával za sebou aristokratické pořádky a díval se vstříc demokratické budoucnosti. Když už jsme u soch velikánů v ulicích, tak ze stejné dílny mám možnost ještě nechat odlít bustu Františka Palackého, podle kterého je pojmenováno centrální náměstí.
Co pro vás symbolizuje osobnost TGM?
Pro mě je to hlavně návrat k hodnotám, kultuře a kultivovanosti, kterou mladá generace téměř nezná. Přitom jsou to hodnoty pro dnešní turbulentní dobu tak důležité. Masaryk a jeho doba pro mě představuje především transformaci Rakouska – Uherska, jednu z nejlépe prosperujících zemí meziválečného období – ať už v oblasti průmyslu, kultury i kultivovanosti projevu. Je to také doba, která dokázala povznést Slovensko a Podkarpatskou Rus z ohromné bídy. V rodině jsme o tom hodně diskutovali, protože jsem měl prastrýce, kterého z Čech vyslali dělat šéfa pošty do Užhorodu, aby zde zavedl československé standardy. Myslím, že až do roku 1939 to bylo opravdu extrémně dobré období a už nikdy se to nedalo dohromady. Nicméně jednu věc, kterou bych Masarykovi vytknul, bych našel – škoda, že nebyl příliš vizionářský v odhadnutí osobnosti Edvarda Beneše.
Dokážeme v dnešní době navázat na tradici první republiky?
Bohužel tragédie, která se stala na Ukrajině, mnoho věcí mění. Je to také ale výzva k tomu, abychom o to více dbali na serióznost, kultivovanost, dlouhodobé hodnoty. Více než kdy dříve nyní vidíme, že nelze žít ze dne na den. Nicméně není pochyb, že do této doby jsme se měli a stále máme velmi dobře. Vzestup byl možná až příliš rychlý a jak se říká – pýcha předchází pád. Bohužel pád přišel, ale i tak je to výzva a máme šanci se z něj poučit a posunout se dál. Stále jsme ekonomicky rozumně dedikovanou zemí. Na jednu věc jsem ale v dnešních dnech velmi pyšný – jak Češi pomáhají téměř tři sta tisícům uprchlíkům. Dává mi to naději, že a naší zemí to není tak zlé.
Máte i jiné nápady pro naše město?
Velkým tématem je pro mě výsadba a revitalizace zeleně. Líbí se mi, jak k tomuto tématu přistupuje vedení města – například nápad s výsadbou ovocného sadu pro nově narozené občánky nebo péče o historické aleje. Proto jsem také v uplynulých letech věnoval městu nové stromy, které zakořenily v ulicích Slunečná a Pod Vinohrady. Podobně jsme domluveni, že pomůžu i s výsadbou aleje podél cyklostezky v ulici Bučovická, jakmile se zde vyřeší situace s pozemky, které nejsou města. Nejde přitom jen „o stromy“ a jejich dopad na klima města. Jako kardiolog podporuji zdravý pohyb, ke kterému příroda a zeleň vybízí. Rád bych proto například pomohl vdechnout více života do lokality vedle staré cukrovarské vily u obchodního centra směrem k rybníku. Tomuto místu by slušela kardio nebo fittness stezka, kde by měli lidé možnost cvičit cviky zaměřené na prevenci kardiovaskulárních onemocnění.
Ve své profesi se také velmi zasazuji o rozvoj digitální medicíny – tedy zapojení moderních technologií, které umožňují lékařům „dálkovou“ kontrolu pacienta. Proto bych chtěl ve Slavkově pomoci se vznikem moderního centra zaměřeného především na seniory. Jednalo by se o systém, které by díky moderním technologiím dokázal sledovat pacienta a zároveň by do něj zapojil všechny složky jako je pečovatelská služba, hasiči, městská policie, lékaři.. díky takovému systému pak dokážeme udržet seniory v bezpečném domácím prostředí.
Váš dům budí pozornost každého, kdo vjíždí do Slavkova ze směru od Rousínova. Krásná neofunkcionalistická stavba, přezdívaná též jako „slavkovská Vila Thugendhat“. Co stálo za jejím vznikem? Byl to pozemek, který vás uchvátil?
Ano. To máte pravdu. Koupě toho pozemku před deseti lety byla opravdu výhra. Samotnou stavbu z velké části dělá právě pozemek. Ten dům je samozřejmě mojí srdcovou záležitostí. A musím říct, že se architektům Martinovi Karešovi a Robertovi Raisovi opravdu povedl. Mojí velkou vášní je architektura. Jako dítě jsem žil v domě postaveném v roce 1937. Stavěl ho můj prastrýc, který byl autorem prvního funkcionalistického sídliště v Praze, ve starém Spořilově. A tehdy jeden z těchto domů „přenesl“ i do Horažďovic, kde jsem žil s rodiči. A to mě právě velmi ovlivnilo a formovalo – celý život se snažím, aby forma následovala funkci. A to nejen v domě, kde žiji. Je to pro mě podstatné i v osobním a profesním životě.
Pro někoho jsou funkcionalistické stavby chladné. Jak se v takovém prostředí žije?
Vnímám to přesně naopak. Mám rád, když v domě vše funguje, navazuje a je dopředu promyšlené. Nesnáším objem dekorací, věcí, sošek, skleníků…
Nejdůležitějšími prostory v domě jsou pracovny, které mám dvě – jednu „běžnou“ a druhou „kreativní“ v horním patře. V ní tvořím, píšu knihy a dělám věci, na které potřebuji mít klid. Mám v ní úžasný rozhled do krajiny – vidím z ní až na horizont Nížkovic. Pohled na tuto krajinu je krásný v jakoukoli denní dobu.
[lsvr_alert_message type=“info“ closable=“no“]
Kdo je profesor Miloš Táborský?
Je přední český kardiolog. Od roku 2009 je přednostou I. interní kardiologické kliniky Fakultní nemocnice Olomouc a pedagogem na Lékařské fakultě Univerzity Palackého. Dlouhodobě působí ve vedení České kardiologické společnosti. Specializuje se především na poruchy srdečního rytmu. Jeho velkým tématem je telemedicína – stojí za vznikem Národního telemedicínského centra.
[/lsvr_alert_message]
Rozhovor připravila Veronika Slámová